Newsletter

Bratři a sestry!

V žalmu 51 (50) se často opakuje vyznání krále Davida, a tím pádem každého z nás: „Zhřešil jsem, Pane… můj hřích je stále přede mnou.“

Ano, zhřešili jsme. Vzdálili jsme se od Pána; oddálili jsme se od Něho; dokonce jsme Mu odporovali, raději jsme se vydali jinými cestami než těmi, které nám ukázal, zapomněli jsme na Něho.

Zhřešili jsme, a tak tvář Boha ztratila v našich očích svůj lesk a krásu.

Zhřešili jsme, a tak jsme zůstali osamělí na cestě životem.

Možná to zní depresivně, ale je důležité si uvědomit, že i když jsme zhřešili, není všem dnům konec. Svatý apoštol Pavel nás ve svém druhém listě Korinťanům vybízí: „Smiřte se s Bohem,“ neboť „teď je ta doba příhodná, hle teď je ten den spásy.“

[Číst dál…]

Bratři a sestry!

Koncilní otcové Druhého vatikánského koncilu, v návaznosti na slova apoštola Pavla v listě Římanům, nám připomínají, že každý „člověk má ve svém srdci zákon vepsaný Bohem, … zákon, který „musí“ poslouchat. Jeho hlas ho stále vybízí, aby miloval a konal dobro a vyhýbal se zlu.“ (Gaudium et spes 16)

A tento zákon je postaven na rovině lidské přirozenosti a také rovině Boží. To znamená, že náš život není postaven jen na rovině nějaké abstrakce, ale také přirozenosti. Z toho vychází katolická mravní nauka, ve která mají své místo srdce, emoce, vášně a svědomí.

Člověk nebyl vzat ze světa, ale byl poslán do světa. Přírodní zákony jsou pro nás tedy velikou učebnicí, v níž můžeme odhalovat stopy Boží dobroty a lásky vůči člověku.

[Číst dál…]

Bratři a sestry!

V tomto roce prožíváme dvě mimořádné události. Předně radost Milostivého léta a také výročí 1700 let od prvního ekumenického koncilu v Niceji, na jehož konci zaznělo společné vyznání 318 koncilních otců, ke kterému se již celá staletí hlásí všichni křesťané na celém světě.

Tento koncil svolal 20. 5. 325 císař Konstantin Veliký, aby vyřešil krizi vzniklou šířením jednotlivých bludů, především alexandrijského kněze Aria, a tím zajistil jednotu a pokoj ve své říši.

V čem spočívala ariánská krize? Kolem roku 318 začal Arius ve svých kázáních šířit velmi vyhraněnou podobu subordinacionismu.^[1] Pravý Bůh musí podle Aria být nejen nestvořený, ale i nezplozený, a tak Slovo (Kristus) nemůže být Bohem ve stejném slova smyslu jako Otec.

[Číst dál…]