V říjnu 2021 byl zahájen synodální proces, který potrvá až do biskupské synody v říjnu 2023 v Římě.
Synoda předkládá následující základní otázky: Synodální církev při hlásání evangelia „putuje společně“. Jak se toto „společné putování“ aktuálně realizuje ve vaší místní církvi? K jakým krokům nás vybízí Duch Svatý, aby toto společně putování bylo intenzivnější?
Nad těmito i dalšími otázkami jsme se společně zamýšleli na farních setkáních, která probíhala na faře. Stejně tak se zamýšlely další skupiny na jiných místech v diecézi. Výsledkem této fáze synodálního procesu je dokument, který byl předán otci biskupu Tomášovi 15. května 2022.
Zápisy z farních setkání naleznete zde:
únor 2022 – Slavit
Zápis ze setkání 13. února 2022 15:10
Setkání se uskutečnilo jako třetí v pořadí, druhé tematické. Tématem bylo Slavit. Sešlo se 8 lidí
včetně koordinátorů a setkání trvalo cca 2 hodiny.
Mezi myšlenky, které zaznívaly, patří následující:
Trápí mě, když se mystérium vytváří uměle a chybí tam „duše“.
Myslím, že bychom se měli bavit o tom společném slavení, jak ukázat cestu a jak se bavit s dalšími lidmi.
Bavme se o nás. Slavení je i setkávání.
Nejen účast na mši svaté, ale i jiné společné setkávání.
Od koho by měla vycházet iniciativa účasti na službách při mši?
Od každého z nás. Ale lidé se ostýchají přijmout například službu lektora. Jsou tu ale i lidé, kteří by chtěli číst a někomu jinému se to z rozličných důvodů nemusí líbit.
Je třeba, abychom se nebáli a otevřeli se.
Já mám také úzkost (před čtením), ale když se ukloním před oltářem, najednou ze mě všechno spadne.
Byl zde kurz čtení, ale přihlásili se pouze 2 lidé.
„Proč tvoji učedníci jedí znesvěcujícíma rukama?“ – to je to, co mě trápí. Byl jsem aktivní ministrant, kostel byl můj domov. Ale najednou mi to přestalo dávat smysl ta mše. Už mi to nic neříkalo, zevšednělo. Musím tomu, co se přede mnou odehrává, rozumět a chápat to.
Závěry, které bychom mohli ze setkání (nejen z výše uvedených úryvků) učinit, jsou tyto:
Dávejme si pozor, aby slavení mše svaté vycházelo opravdu z našeho nitra a nebyla pompéznost
vytvářená uměla.
Dejme prostor každému věřícímu projevit zájem o službu při liturgii. A také my, jako „každí věřící“, se nebojme o službu přihlásit.
Slavení nekončí jen mší svatou, setkávejme se i mimo ni.
Další setkání
Termín dalšího setkání nebyl stanoven. Hledá se někdo, kdo by byl ochotný zaštiťovat
pravidelné (měsíční) neformální setkávání na faře (případně i jinde), které by se mohlo stát
jiskřičkou, o které byla řeč při minulém synodním setkání. Úkolem je pouze stanovovat termín
a domluvit ho s otcem Řehořem, aby byl zajištěn přístup na faru (případně s jiným hostitelem
jinde).
Ozvat se můžete otci Řehořovi nebo synodním koordinátorům.
leden 2022 – Spoluodpovědnost za misijní poslání
Zápis ze setkání 23. ledna 2022 15:10
Setkání se uskutečnilo jako druhé v pořadí, první tematické. Tématem byla Spoluzodpovědnost za misijní poslání. Sešlo se 6 lidí včetně koordinátorů a setkání trvalo cca 2 hodiny.
V průběhu setkání probíhala bouřlivá diskuze na různá podtémata, což někteří účastníci ocenili.
Mezi myšlenky, které zaznívaly, patří následující:
Je třeba se nebát. Strach je špatný rádce. Zejména strach z kontaktu s lidmi. Nebylo by dobré se uzavřít do svého vajíčka.
Při komunikaci s lidmi není třeba mít stejný názor. Je třeba slyšet, ne jen poslouchat.
Neměli bychom zapomínat, že jdeme stejnou cestou. Žijme tak, abychom dávali druhým příklad. Začněme sami od sebe.
Nemyslím si, že jiní lidé Boha neznají, ale že Ho znají jinak. Důležité je v diskuzi s druhými lidmi je ujišťovat, že to, co mám na mysli, není útok proti nim.
„Poznají nás po lásce, křesťany.“
Dále se diskuze posunula ke konkrétním věcem v naší farnosti.
Je tady místo, kde by se lidé mohli sdílet?
Neměli bychom uspořádat jakýsi „farní den“, kdy by se sešla celá farnost a mohla dávat zpětnou vazbu na organizaci událostí a dění ve farnosti?
Není ta spoluzodpovědnost právě na každém z nás i v organizaci akcí? Vždyť otec Řehoř rád nabídne i prostory na faře k pořádání jakýchkoli setkání farníků.
Musí být nějaká jiskřička, která později zažehne větší plamen. Vyhlasme pravidelný den v měsíci, oznamme ho v kostelích, ve zpravodaji, kdy lidé mohou přijít a setkávat se jen tak; zahoďme formalismy.
Zazněly také obavy z hádek při diskuzích o různých tématech, stejně jako myšlenka: Ať se lidé hádají, to je vždycky lepší, než když jsou mrtví.
Další setkání
Dohodli jsme se, že příště se sejdeme ještě formálně v rámci synody v neděli 13. února od 15:10 na téma č. 4 Slavit.
listopad 2021 – úvodní setkání
Zápis ze setkání 21. listopadu 2021 16:00
Předmluva
Smyslem tohoto zápisu je reportovat o tom, co při synodním setkání zaznělo. Cílem není vyjadřovat názor většiny nebo podchytit výběr nejdůležitějších, ale zachytit různé myšlenky.
Neznamená to tedy, že pohledy zde uvedené jsou nutně správné nebo že s nimi souhlasí většina, ale že nám záleží jednomu na druhém a že je důležité, abychom se ve farnosti cítili všichni dobře.
Následující odstavce obsahují bodový zápis jednotlivých myšlenek.
Celé úvodní setkání bylo poněkud
nestrukturované, každý měl možnost se projevit, jak uznal za vhodné.
Sešlo se 12 lidí + 2 koordinátoři.
Zápis
Co od setkání očekáváme?
- Poslouchání.
- Zbavení se nánosů.
- Nic. (žádné představy)
- Že se něco zlepší.
Co máme na srdci?
- Jak se v rámci církve/farnosti scházet? V USA se jede klidně 70 km na mši, a pak si všichni povídají.
- Můžeme se scházet bez direktivy, třeba 1× za měsíc, a pozvat i další lidi.
- Otázka z lidu: Co se vám nelíbí? Nebo spíše, co se vám líbí?
- Kdysi tu byl otevřený dopis knězi, ale nikdo ho moc nechtěl podepsat, přestože prý souhlasili. Chtělo by to, aby se lidé nebáli ozvat!
- Máme asi špatně ozvučený farní kostel. Nebo je špatně slyšet jen na některých místech?
- Pastorační rada farnosti se nesešla rok. Proč? Není covid jen zástěrka?
- K čemu slouží pastorační rada? Víme to vůbec?
- Není zájem o výuku náboženství.
- Náboženství nemá vážnost u rodičů, bylo by dobré na ně apelovat, třeba pastýřským listem biskupa.
- Proč se domlouvá rozvrh náboženství až jako poslední? Tak vůbec nevysíláme signál, že jde o prioritu.
Závěry
Šlo o tzv. nulté setkání, kdy jsme se seznámili s tématy synody. Dále proběhla velice otevřená neorganizovaná diskuze o tom, co každého z nás v církvi trápí.
Na závěr jsme zvolili téma příštího setkání, kterým bude téma číslo 5: Spoluzodpovědnost za misijní poslání. Příští setkání proběhne 23. ledna od 15:10.
Na všechna další setkání jsou zváni i noví účastníci, kteří se těch předchozích neúčastnili.
Jednotlivá setkání těch, kteří se chtěli zapojit k hledání odpovědí na téma Synodu, využívala těchto deset témat k zamyšlení:
1. NA SPOLEČNÉ CESTĚ
V církvi a ve společnosti jdeme bok po boku po stejné cestě.
Kdo jsou ve vaší místní církvi ti, kdo „putují společně“?
Říkáme-li „naše církev“, kdo do ní patří?
Kdo po nás chce, abychom šli společně?
Kdo jsou ti, kdo putují po stejné cestě i mimo církevní obvod?
Kteří lidé nebo které skupiny jsou opomíjeny, ať už úmyslně či prakticky?
2. NASLOUCHAT
Naslouchání je první krok, ten ale požaduje otevřené srdce bez předsudků.
Komu dluží naše místní církev naslouchání?
Jak jsou přijímáni laici, zvláště mladí lidé a ženy?
Jak spolupracujeme se zasvěcenými lidmi?
Jaký prostor má hlas menšin, lidí opovrhovaných a vyloučených?
Dokážeme popsat předsudky a stereotypy, které nám brání v naslouchání?
Jak nasloucháme společenskému a kulturnímu prostředí, ve kterém žijeme?
3. UJMOUT SE SLOVA
Všichni jsou zváni, aby hovořili odvážně a otevřeně (parrhesia), tedy se zapojením svobody, pravdy a dobrosrdečnosti.
Jak v našem společenství a v jeho různých skupinách uplatňujeme svobodnou a upřímnou komunikaci bez dvojakostí a oportunismu?
Jak komunikujeme se společností, do které patříme?
Kdy a jak se nám daří říci to, co nám leží na srdci?
Jak funguje vztah s médii (nejen s katolickými)?
Kdo vystupuje jménem křesťanského společenství a nakolik je mu nasloucháno?
4. SLAVIT (13. ÚNORA 15:10)
„Společné putování“ je možné jen tehdy, pokud má základ ve společném naslouchání Božímu slovu a ve slavení eucharistie.
Jak intenzivně udává směr našemu „společnému putování“ modlitba a mše svatá?
Inspirují naše nejdůležitější rozhodnutí?
Jak podporujeme aktivní účast všech věřících na liturgii a vykonávání úlohy posvěcování?
Jaký prostor má služba lektora a akolyty?
5. SPOLUZODPOVĚDNOST ZA MISIJNÍ POSLÁNÍ (23. LEDNA 15:10)
Synodalita slouží misijnímu poslání církve, ke kterému jsou povoláni všichni členové.
Všichni jsme misionáři. Jak je každý pokřtěný zván, aby byl protagonistou misijního poslání?
Jak podporuje společenství své členy, kteří jsou zapojeni do služby společnosti, jakou je sociální oblast, politika, vědecký výzkum, vyučování, prosazování sociální spravedlnosti, ochrana lidských práv, péče o společný domov atd.?
Jak jim církev pomáhá, aby vnímali toto své poslání v misijním duchu?
Jak probíhá rozlišování při rozhodování o účasti na misijním poslání? Kdo se ho účastní?
Jak byly s pohledem na účinné křesťanské svědectví začleněny a do synodálního stylu a zúročeny různé tradice, které jsou bohatstvím mnoha církví, zvláště církví východních?
Jak funguje spolupráce v oblastech, kde se nacházejí různé církve sui iuris?
6. VÉST DIALOG V CÍRKVI A SPOLEČNOSTI
Dialog je proces vytrvalosti, který zahrnuje také ticho a utrpení, ale je schopen zúročit zkušenosti lidí a národů.
Jaký je prostor pro dialog a jak je dialog veden uvnitř naší místní církve?
Jak jsou zpracovávány názorové střety, konflikty, těžkosti?
Jak podporujeme spolupráci s okolními diecézemi, s řeholními společenstvími na našem území, s laickými sdruženími a hnutími a mezi nimi?
Jaké jsou naše zkušenosti s dialogem, se zapojováním věřících jiných náboženství a s těmi, kdo nevěří?
Vede církev dialog s různými společenskými institucemi a učí se od nich, například svět politiky, kultury, občanská společnost, chudí?
7. S JINÝMI KŘESŤANSKÝMI DENOMINACEMI
Dialog s křesťany jiných denominací, se kterými nás pojí jediný křest, má na synodální cestě zvláštní místo.
Jaké vztahy máme s bratry a sestrami jiných křesťanských vyznání?
Jakých oblastí se týkají?
Jaké plody a jaké těžkosti nám toto „společné putování“ přineslo?
8. AUTORITA A SPOLUÚČAST
Církev synodální je církví, ve které je uplatňována spoluúčast a spoluzodpovědnost.
Jak definovat cíle, ke kterým směřovat? Jakou cestou jich dosáhnout a jaké kroky podniknout?
Jak uplatňovat autoritu v naší místní církvi?
Do jaké míry je týmová práce a spoluzodpovědnost zaběhlou praxí?
Jak fungují orgány synodality v místní církvi?
Přináší své plody?
9. ROZLIŠOVAT A ROZHODOVAT
V synodálním duchu činíme rozhodnutí na základě rozlišování toho, co Duch Svatý říká prostřednictvím celého našeho společenství.
Jaké metody a procesy aplikujeme, když se rozhodujeme?
Jak je lze zlepšit?
Jak v rámci hierarchických struktur podněcujeme zapojení do rozhodovacího procesu?
Pomáhají nám naše metody, které aplikujeme při rozhodování, k tomu, abychom naslouchali celému Božímu lidu?
Jaký je vztah mezi konzultacemi a rozhodnutími a jak je uvádíme do praxe?
Jaké využíváme nástroje a postupy ve prospěch transparentnosti a odpovědnosti? Jak můžeme růst ve společném duchovním rozlišování?
10. FORMOVAT SE V DUCHU SYNODALITY
Synodalita s sebou nese vnímavost pro změnu, formaci a neustálé učení se.
Jak naše církevní společenství formuje lidi, aby byli ve větší míře schopni „putovat společně“, vzájemně si naslouchat, zapojovat se do misijního poslání a do dialogu?
Jaká formace je nabízena k posílení schopnosti rozlišovat a vykonávat autoritu synodálním způsobem?