Bratři a sestry!
Slova devatenáctého žalmu nám připomínají, že „Nebesa vypravují o Boží slávě a dílo jeho rukou zvěstuje obloha“ a v Lukášově evangeliu nám Pán Ježíš říká: „Jako bylo v době Noemově… Podobně se stalo v době Lotově… Právě tak to bude v den, kdy se zjeví Syn člověka“ (Lk 17, 26, 28, 30).
Vidíme krásu stvoření, známe jednotlivé příběhy, a přesto pořád hledáme něco, co máme na dosah ruky.
Pán Ježíš nás vybízí k bdělosti, připravenosti, co tím ale myslí? On nás zve k tomu, abychom udržovali vnímavost k pravdě, abychom neupadali do polopravd, které nás odvádí od Tvůrce a Spasitele a spoutávají nás ve strachu, nepokoji a samotě.
Pravda v běžné mluvě znamená soulad myšlenky se skutečností. Jak to uskutečnit? V textech Starého zákona to znamená být věrný smlouvě, která je uzavřená s Bohem, a v textech Nového zákona zase být otevřený k plnosti Božího zjevení v osobě Ježíše Krista.
Jsme vyzváni k bdělosti, k udržení vnímání pravdy. Jsme tedy voláni k tomu, abychom uvedli v soulad své poznání uskutečněné skrze celé naše bytí, ve skutečnost, čili život.
Žijme jako opravdové Boží děti, které přijaly zaslíbení a v moci našeho vykoupení směřují k cíli. Nebuďme spoutáni tím, co jsme zanechali v „domě“, když jsme se vydali na Boží vinici, jak říká svatý Pavel: „Oblékli jsme nového člověka… to staré pominulo“ a Pán Ježíš dodává: „nelze nalévat mladé víno do starých měchů“.
Život v pravdě tedy znamená žít ve stálé přítomnosti Boží a jeho milosti a lásce. Snažme se o to, aby nás den Syna člověka nepřekvapil a my mohli s Ním vstoupit do hodovní síně.
Amen.
